I křičel – znamená to, že jsem špatný táta?

„Jsem špatný táta“ může mít pocit zodpovědnosti, protože to bolí. Ale globální označení vám neřekne, co se stalo, jak to ovlivnilo vaše dítě nebo co je třeba změnit. Může to vést k úkrytu, obraně, opakovanému hledání ujištění nebo vzdání se.

Odpovědnější reakce je konkrétní.

Držte dvě pravdy najednou

1. Jedna událost nemůže shrnout celou osobu nebo vztah.
2. Křik může dítě vyděsit nebo zahanbit a neměl by se odmítat.

Nemusíte si vybírat mezi „Jsem hrozný“ a „To nic nebylo“. Upřímný střed je: “Udělal jsem něco škodlivého a jsem zodpovědný za opravu a prevenci.”

Americká pediatrická akademie radí dospělým nepoužívat křik, hrozby, urážky, ponižování nebo hanbu jako disciplínu. Doporučuje přístupy, které učí prostřednictvím pozitivního posilování, limitů, přesměrování a budoucích očekávání. Chování vašeho dítěte může vyžadovat opravu, zatímco vaše metoda také potřebuje opravu.

Nahraďte štítek účtem

Použijte čtyři řádky:

• Chování: Co přesně jsem řekl nebo udělal?
• Dopad: Co mohlo moje dítě zažít?
• Vzor: Bylo to izolované, opakované nebo eskalující?
• Akce: Jaká následná oprava a prevence?

Například:

“Křičel jsem a nazval jsem ho líným. To bylo zraňující a nebylo to v pořádku. Omluvím se bez výmluv, zeptám se, jak to na něj zapůsobilo, a zavolám svému bratrovi, aby pokryl zítřejší vyzvednutí, zatímco budu řešit přetížení, které to neustále spouští.”

Tato věta vás neochrání před odpovědností. Chrání odpovědnost před pohlcením argumentem identity.

Všimněte si vzoru všechno nebo nic

Myšlení typu „všechno nebo nic“ třídí složité situace do dvou kategorií: dobrý táta nebo špatný táta, úspěch nebo neúspěch, věčné bezpečí nebo zničený vztah. Z jednoho důkazu může udělat celý případ.

Požádat:

• Používám jednu událost k definování celé osoby?
• Ignoruji důkazy, které neodpovídají označení?
• Jakou přesnější větu by neutrální pozorovatel použil?
• Jaká akce je možná, když použiji tuto větu?

Toto je kontrola myšlení inspirovaná CBT, nikoli CBT nebo diagnóza. Vyvážená věta není automaticky pravdivá jen proto, že to působí laskavěji. Měl by obsahovat obtížná fakta.

Posuďte vážnost poctivě

Než začnete hledat ujištění, prozkoumejte:

• slova, která jste použili;
• zda došlo k výhrůžkám nebo ponižujícím jménům;
• jak dlouho incident trval;
• zda jste zablokovali dveře, sledovali dítě, házeli nebo rozbíjeli předměty nebo jeli nebezpečně;
• zda se dítě zdálo vystrašené;
• jak často k podobným incidentům dochází;
• zda se jednalo o alkohol nebo jiné látky;
• zda jste se obávali, že byste se mohli stát fyzickými.

Odpověď určuje další úroveň podpory. Jednorázový zvýšený hlas následovaný poctivou opravou je něco jiného než opakující se zastrašování. Nepoužívejte tento rozdíl k minimalizaci žádné události.

Opravte interakci

Když můžete mluvit klidně:

1. Chování pojmenujte: “Křičel jsem a nazval jsem tě líným.”
2. Řekni, že to bylo špatně.
3. Uznejte možný dopad, aniž byste dítěti říkali, jak se má cítit.
4. Poslouchejte, aniž byste je žádali, aby vás utěšovali.
5. Uveďte konkrétní změnu, kterou provedete.
6. Dotáhnout do konce.

Neptejte se: “Víš, že jsem dobrý táta, že?” Položte tuto otázku dospělé osobě na podporu, soukromé reflexi nebo profesionálovi. Úkolem vašeho dítěte není čistit vaše svědomí.

Přerušte další incident dříve

Identifikujte první signál, nejen výbuch. Může to být sevřená čelist, rychlejší opakování pokynu, pocit neúcty, následování vašeho dítěte po domě nebo myšlení: „Teď to musím vyhrát.“

Vyberte jednu včasnou akci:

• použijte předem dohodnutou pauzu;
• snížit počet instrukcí;
• předat jinému bezpečnému dospělému;
• přesunout konverzaci na klidnější dobu;
• řešit hlad, hluk, vyčerpání nebo stres z příjezdu;
• hledat strukturované rodičovství nebo podporu duševního zdraví.

Na kontextu záleží, protože vám pomáhá navrhovat prevenci. Nečiní to dítě odpovědné za vaši reakci.

Co výzkum říká o opakované tvrdé verbální disciplíně

Longitudinální studie sledovala 976 dvourodičové rodiny s adolescenty a zjistila obousměrné vazby: tvrdá verbální disciplína předpovídala nárůst problémů s chováním a depresivních symptomů, zatímco chování dospívajících také předpovídalo nárůst tvrdé disciplíny. Vřelost rodičů tyto asociace neodstranila. Tyto důkazy se týkají vzorců tvrdé verbální disciplíny v dospívání, ne jednoho výkřiku v každé rodině a pozorovací výzkum nemůže prokázat každý individuální výsledek. Podporuje to brát opakované křičení vážně.

Když ujištění nestačí

Pokud se vás vaše dítě bojí, opakují se urážky nebo hrozby, rozbíjíte majetek nebo blokujete východy nebo se bojíte, že se stanete fyzickými, přiveďte jiného bezpečného dospělého a okamžitě vyhledejte kvalifikovanou podporu. Pokud vám bezprostředně hrozí, že ublížíte sobě nebo někomu jinému, využijte již nyní pohotovostní nebo krizovou službu.

Často kladené otázky

Křičí někdy všichni rodiče?

Mnoho rodičů uvádí, že ztrácí náladu, ale prevalence nerozhoduje o tom, zda je určité chování bezpečné nebo zda váš vzorec potřebuje podporu. Zaměřte se na to, co se stalo, jak často a co se dále změní.

Poškodil jeden incident trvale mé dítě?

Článek nemůže předpovědět výsledek jednotlivého dítěte a výzkum opakující se tvrdé disciplíny by neměl být převeden na jistotu o jedné události. Nehoňte se za jistotou. Opravte událost, pozorujte své dítě, změňte vzorec a vyhledejte pomoc, pokud úzkost nebo strach přetrvává.

Co když hádku způsobilo moje dítě?

Chování dítěte může vyžadovat určitou hranici nebo následek. Nezpůsobuje to, aby dospělý křičel. Nejprve si přivlastněte svou část a poté klidně a odděleně řešte chování dítěte.

Mám svému dítěti říct, že se cítím jako špatný táta?

Ne. To dítě vyzývá, aby vás uklidnilo. Řekněte jim, co jste udělali, že to bylo špatně a co změníte. Zpracujte strach z identity s jiným dospělým.

Jak poznám, zda se jedná o vzor?

Po několik týdnů poctivě sledujte incidenty: spouštěč, slova a činy, reakce dítěte, zotavení a co tomu předcházelo. Nečekejte na dokonalou definici, pokud existují hrozby, strach nebo eskalace; nyní vyhledejte pomoc.